KDYŽ SE ŘEKNE MIKULÁŠ…

A je tady opět Mikuláš! Tento prosincový svátek dává nám všem na vědomí, že Vánoce jsou za dveřmi a že se jako každý rok zběsile vrhneme do šílenství předvánočních nákupních horeček, gruntování a pečení několika desítek druhů cukroví…ufff to zase bude náročné…ale Vánoce jsou přeci jenom o pár dní později než dětmi tolik očekávaný Mikuláš. Pojďme se tedy nyní věnovat raději tomuto svátku.

V dnešní době, kdy většina tradičních zvyků upadá pozvolna do zapomnění, mám o to větší radost, když potkám Mikuláše s čertem a s andělem v předvečer 6. prosince. Tento svátek je dodnes totiž jedním z nejoblíbenějších u dětí. Hlavně ty menší čekají na svátek Mikuláše vždy i trochu s obavou, protože vědí, že hodného strejdu s vousy obvykle doprovází i ušmudlaný čert s řetězem, který jakýmsi zázrakem ví o jejich dětských prohřešcích: že jednou zlobily mámu i tátu, že neposlouchaly babičku a praly se ve školce…

Nicméně, když se řekne Mikuláš – mnoho lidí má představu.

Ale jak to vlastně všechno bylo….?

Historie:

Jedná se o jednoho z nejpopulárnějších svatých v řeckých a latinských církvích. Je zajímavé, že o Svatém Mikuláši se zase tak moc neví, jak bychom předpokládali. Nicméně je jasné, že se jedná o historicky skutečnou postavu. Někdy kolem r. 300 působil jako biskup na jihozápadě malé Asie v Myře, tehdejší Lykii, dnešní Turecko. Během doby Galeria Valeria Maxima, za jehož vlády bylo veliké pronásledování křesťanů, byl Mikuláš v zajetí v žaláři a mučen. Více se o jeho životě a působení neví, je známo už jen datum (přibližné) biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351. Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu uctívání došlo od 8. století v Rusku (jehož je od té doby patronem). Váhavě se pak šířil kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii.

 

Legendy:

Po jeho smrti se rozšířilo mnoho legend o jeho velkorysé štědrosti a vlídnosti.

„V Pataře žil jistý chudý soused, který měl tři dcery a dostal se do takových dluhů, že mu zbývalo jediné - prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, kterými jejich otec nejen splatil své dluhy, ale ještě mu zbylo na věno pro všechny tři dcery.”

„Jednou ochránil tři žáky před tím, aby je zlý hostinský nezabil a nenaložil do soli.“

„Vzkřísil tři chlapce, které jakýsi řezník zabil a jejich těla schoval ve džberu s otrubami…“

O životě a skutcích svatého Mikuláše existují další rozsáhlé legendy, které se tradují v nejrůznějších podobách.

Víme, jak Mikuláš vypadal?

To sice nevíme, ale postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla vytvořena před více jako sto lety malířem Moritzem von Schwind: pán s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou. Tato podoba se stala základem všech pozdějších církevních i světských vyobrazení. Proto bývá často zobrazován kromě pontifikálií i s mitrou a biskupskou berlou a s dalšími svými atributy (podle vykonaných zázraků) jako například: se třemi zlatými hroudami, koulemi nebo jablky, případně měšcem s penězi, kotvou, lodí, zajatci nebo žebrákem.

Jak se slavil svátek Svatého Mikuláše u nás, v Čechách?

V předvečer 6. prosince (čili 5. ) chodil průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata nejenom řada písní a koled, ale i zvyků. Čert nikdy nenaděloval, ale musel mít opravdu divokou masku, přímo "z pekla". Dětem naděloval s příslušným napomenutím pouze anděl. Mikuláš měl mít nějaké to jablíčko a nejvíc se zavděčil, měl-li při sobě množství různých figurek, dřevěných hraček, píšťalek, nožíků i hrníčků, prostě všechno, co pak dával andělovi k rozdávání. Děti měly mít za oknem, pod polštářem, v síni nebo na klice punčošku - ještě pro noční dárky. Děti na Hané dostávaly perník nebo pečivo formované do podoby lidí a zvířat, v jihozápadních Čechách zase figurky ze sušených švestek.

A jak je na tom Mikuláš dnes?

Skvělou trojici – Mikuláš, čert, anděl – naštěstí ještě můžeme potkat jak na venkově tak i ve městě. Ba co víc - dokonce si ji můžeme pro potěchu či postrašení svých ratolestí telefonicky objednat (za přiměřený honorář) až do domu. V nejedné rodině se zamaskuje příbuzenstvo, které dělá dětičkám veselou chvilku, nebo se ta větší dítka sama převléknou – podle počtu – ponejvíce za Mikuláše s čertem a s radostí sobě vlastní vyplatí metlou své rodičovstvo včetně dědečků a babiček, ba někdy dojde i na pejska a kočičku, podle toho, jak se čert rozkuráží…

Pro malé dítě je však příchod Mikuláše, čerta a anděla naštěstí stále zázrak. A na dospělých je, aby tuto tradici předávali - ba přímo hýčkali, protože je jednou ze světlých bodů v našem jinak všedním (a pro mnohé i těžkém) putování po tomto světě.

Víte, že:

-          se dvě města dělí o slávu Mikulášova kultu: Demre v Turecku (dřívější Myra) – místo biskupova úmrtí a Bari v Alálii – místo ostatků    uctívaného světce?

-          obyvatelé Bari slaví „svého“ Mikuláše každý rok 8. května ve člunech na moři?

-          v Německu Mikuláš navštěvuje děti většinou v doprovodu čeledína Ruprechta a ne čerta?

-          v České republice bylo Mikulášovi zasvěceno 124 kostelů?