…s myšlenkami na lásku…

Svátek zamilovaných se slaví každý rok 14. února, v den, kdy má svátek "Valentýn". V České republice má poměrně mladou tradici. Zamilovaní lidé si tento svátek užívali poprvé až po pádu totalitního režimu, po roce 1989.

Ačkoliv mnoho dnešních Čechů dosud považuje svátek svatého Valentýna za americkou komerční legendu, jedná se v tomto případě o omyl. Valentýn je totiž opravdu historicky skutečná doložená postava. Proto je tento svátek stejně významný jako jiné historické momenty.

Život svatého Valentýna je opředen mnoha tajemstvími. Z několika mála historických dokumentů lze zjistit, že zemřel v roce 269 (historici se však na roce jeho skonu neshodují a domnívají se, že mohl zemřít v letech 268 až 273) a následně byl prohlášen za svatého. Za svého života působil v kněžském úřadu za vlády císaře Claudia II. Gothica (268 - 270). Koluje o něm celá řada legend.

Legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka - křesťana, který svými modlitbami zázračně uzdravil nevidomou dívku. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané však odmítli věřit v tento zázrak a potrestali Valentýna tak, že mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv. Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.

Podle křesťanské legendy se císař Claudius II. účastnil mnoha bitev, ale římští muži jen neradi vstupovali do vojska. Claudius byl přesvědčen, že to bylo proto, že nechtěli opouštět své milé a rodiny, a proto se rozhodl zakázat všechna zasnoubení i svatby v celém Římě. Svatý Valentýn byl římský kněz, který žil v době Claudiovy vlády. Nedbal Claudiova zákazu a dál tajně oddával zamilované páry. Za tyto skutky byl uvězněn a odsouzen k smrti. Trest byl vykonán 14. února r. 269.

Tradice se má, že za pobytu ve vězení za ním chodili mladí lide a házeli mu květy a psané vzkazy do okna jeho cely. Tak chtěli ukázat, že jako on i oni věří v lásku. Jednou z nich byla dcera správce vězení, do které se Valentýn zamiloval a v den své smrti jí zanechal dopis, který podepsal "s láskou Tvůj Valentýn". Tato větička přežila staletí a dodnes se píše na přání. Dávají si je mezi sebou mladí i starší. Jméno Valentýn tak často skrývá tajného ctitele či ctitelku, takže se stává, že chlapci i dívky mohou obdržet i několik přání, aniž by věděli, od koho jsou.

Jak se slaví „Valentýn“ ve světě?

Japonsko

V tento den převážně pouze japonské ženy obdarovávají ty, které mají rády, různými sladkostmi, čokoládou nebo květinami. Pro mnoho žen se toto stalo jakousi povinností. Ty, které pracují v kancelářích, rozdají čokolády všem svým „mužským“ kolegům, což je stojí nemálo peněz. Tato čokoláda je nazývána jako giri-choko (義理チョコ). Původ tohoto výrazu pochází ze slova giri (povinnost) a choko, což je běžně používaný zkrácený výraz slova chokorēto (チョコレート), znamenající “čokoláda”. Nicméně toto slovo se liší od jiného japonského výrazu honmei-choko, kdy takto nazvaná čokoláda se dává pouze milované osobě nebo osobě, ke které má obdarovávající silný osobní vztah. V Japonsku existuje i speciální čokoláda pro přátele tzv. tomo-choko (友チョコ), kdy tomo znamená "přítel, kamarád".

Jakýmsi recipročním svátkem v Japonsku je tzv. „Bílý den“, který připadá na 14. března. V tento den obdarovávají muži nejen své drahé polovičky, ale také ty, od kterých dostali čokoládu na Sv. Valentýna. Původně se měla darovat bílá čokoláda – proto tedy „Bílý den“. Nicméně muži tento název pojali po svém a běžným dárkem je spodní prádlo. J

Korea

V této zemi se slaví Valentýn obdobně jako v Japonsku. Extra svátek připadající také na 14. března se ale honosí názvem trochu morbidním - „Černý den“. Muži, kteří nedostali nic na Valentýna, se sejdou a společně jí „Jajangmyum“ – nudle s tmavou omáčkou na čínský způsob.

V čínských kulturách se objevuje také svátek na způsob Dne sv. Valentýna. Je nazván „Noc sedmi“ a slaví se sedmý den sedmého měsíce lunárního kalendáře. Posledně připadl na 30. srpna 2006.

Navzdory nesouhlasu agresivní islámské vlády je Den sv. Valentýna oslavován i v perských kulturách (Írán)  jako přesná kopie Západu téměř všemi milenci, avšak velice diskrétně.

Brazílie

Zde se neslaví „Den sv. Valentýna, ale tzv. „Dia dos Namorados” – “Den Zamilovaných” nebo také “Den Milenců” a to 12. června. Tehdy si páry vyměnují dárky jako prádlo, čokoládu, přáníčka a obvykle nechybí ani pořádná kytice. Tento den je vybrán možná právě proto, že je to den před “Dnem Sv. Antonína”, který je v této zemi znám jako světec manželství (svatby).

Ve Finsku se tento svátek jmenuje „Ystävänpäivä”, což v překladu znamená “Den Přátel”. Jak poukazuje sám název - tento den představuje spíše jakousi vzpomínku na vaše přátele než na vaše milované.

Norský den Sv. Valentýna je znám jako „Valentinsdagen”. Není nijak zvlášť oslavován, ale něktěří lidé chtějí tento den strávit se svými partnery nebo poslat přání své tajné lásce.

Slovinsko

Jedno slovinské přísloví říká, že „sv. Valentýn přináší klíče od kořenů“ a tak 14. února začínají růst rostliny a květiny. Tento den je také oslavován jako den, kdy začínají první práce na vinohradech a polích. Nicméně, jako svátek zamilovaných začal být oslavován teprve nedávno. Den lásky připadá tradičně až na 12. března – Den sv. Řehoře.

Rumunsko

Tradičním svátkem milenců je tzv. „Dragobete“, který se slaví 24. února. Je pojmenován po postavě pocházející z rumunských pověstí. Část jeho jména tvoří slovo „drag” (drahý, milý), které může být nalezeno i v dalším slově “dragoste” (láska).

Den sv. Valentýna se rozšířil v Rumunsku před několika lety navzdory tradici svátku “Dragobete“

KaP